Kdy už není cesty zpět?

Kdy už není cesty zpět?

Ptá se: kdy už není cesty zpět?
Otázka těžká, težší odpověď.
Jak vybrat správnou, když v hlavě mám změť?
Spleť myšlenek, kterým marně snažím se rozumět.

Rozum však spleť plete do nerozmotatelného smotku,
smotku symbolizující svazek.
Svazek? ptá se znovu,
komu odpovědět, tak komu?

V jeho očích dále tonu,
barva však vybledlá,
život pozbývá,
pravdu neskrývá.

Pouze na okrajích je láska viděna,
i bez větší snahy,
balancuji na konci té hrany,
než navždy budu pohlcena.

Svázaná příslibem,
navždy trvajícím,
žalem uhynem,
v dešti před kinem,
sluncem spalujícím.

Takto však slova nechtěla jsem skládat,
už nechci se hádat
– ať už s city svými či cizími.

Neb nejsou mi ani trochu cizí,
proč mi stále mizí,
před očima.

Dále snášet nemohu pohled tvůj skrz duši mou,
ocitám se na kolenou,
znovu.

Nemohu, neboť pohled tobě vlastní,
se stává mojí strastí
a pastí,
do které se opět chytím.

*

Jak už je zvykem, i k této básničce sepíšu pár pár rychlých slov. Její řádky vznikaly pomalu – v čase, kdy se den již překlápěl v noc. Na mém stole se nacházelo jako vždy spoustu studijních materiálů, v mé hlavě po nich ani vidu, ani slechu. Úplně prázdno v těch zákoutích ale úplně nebylo – právě naopak. Zmatek, zmatek a ještě jednou zmatek. S lehkou příměsí zklamání. To se tehdy v mé hlavě nacházelo. Inu, city člověku dokáží lehce rozhodit rytmus…

Pár příspěvků ku přečtení

1) Vítej – lepší pozdě než nikdy! – Úvodní článek, lehký popis začátků a možná překvapivý důvod vyhýbání se tvorbě stránek…
2) Jak vypadá japonská škola? – Uniforma, bizarní pravidla a disciplína studentek! Chodím na křesťanskou dívčí školu?!
3) Vrátím se jako někdo jiný? – Má největší obava nakonec nebyla polámaná japonština… Byla to nepříznivá změna. Jak se ale ukazuje, bát jsem se vůbec nemusela!
4) Proč vlastně můj blog vznikl? – Že bych kromě lásce k psaní měla i postranní úmysly k založení blogu?
5) Propast mezi světy – Nebo spíše mezi mnou a mými kamarády… První krize a stýskání po domově ani mě neminuly.
6) Čas ubíhá nějak rychle – Příspěvek po delší době – proč? Tajfun, testový týden, výlety a ohlédnutí se zpět za letními dny.

Je libo trochu poezie?

1) Rozhraní sta osobností
2) Jiskra
3) Vrátím se jako někdo jiný? – básnička v úvodu!

Poslední přidané:

Čas ubíhá nějak rychle!

Od posledních řádků opět uplynula nějaká doba. Dovolte mi tedy použít větu, která se v mých textech objevuje docela často.Čas…

Propast mezi světy

Když jsem odjížděla, bylo mi jasné, že přijde období, kdy smutek po domovu přebere kormidlo nad nadšením z květů sakur…

Proč můj blog vlastně vznikl?

Tenhle blog vznikl z poměrně sobeckého důvodu. Vždy když přijde řeč na Japonsko, vynoří se spoustu otázek. Před odjezdem i…