Rozhraní sta osobností

Poslední zápis před týdnem.

Můj volný čas prakticky neexistuje a já se ptám:
Ptám se zda na tohle opravdu mám
a jestli je tohle právě to po čem toužím?

Jak však na tuto otázku odpověď nalézt, když na hledání čas nenalézám?

Jediné, co nalézám je frustrace z přítomnosti a strach z budoucnosti;
můj vnitřní hlas mi stále říká najdi ještě kousek ctnosti,
ale já už nemůžu.

Už se nechci hodiny nad učením soužit, když jediné na co myslím je:
kdy konečně budu moct svou hlavu složit…

A tak skládám tyto verše, neboť hlava neklesá.
Neklesá, neboť nemůže, neklesá, neboť to není v její právní moci.

Noci.

Mé noci jsou probdělé dumáním nad podstatou života;
život či podstata?

Co schází mému bytí
a je příčinou zatrhávání nití,
pozpátku.

Trhám svou oprátku či jádro mé?

Jádro skládané z těch nití – základ mé existence.

A já se blížím každým krokem,
přičemž mrhám každým rokem.

Ano, kráčím zpětným směrem až na rozhraní sta osobností.

*

Tuto básničku jsem načmárala do svého deníku při přestávce na brigádě. Hádejte místo čeho jsem to asi dělala…

Zrovna jsem se nacházela v centru dopisování všech písemek – můj rozvrh tedy vypadal zkráceně asi takhle: písemka, písemka, zkoušení, učení na další hodinu, test. Nemůžete se tedy divit, že mi z toho po nějaké době začalo trochu šplouchat na maják. Na všem zlém je ale něco dobrého no ne? Alespoň jsem v sobě objevila srdce poety (ale za jakou cenu… :_)).

Jaké to bylo před odjezdem a podrobnosti k mému úžasnému nápadu předudělat si ročník tu chci také rozepsat, zatím jsem se ale věnovala spíš tématům po příjezdu.

Tady je máte:

1) Vítej – lepší pozdě než nikdy! – Úvodní článek, lehký popis začátků a možná překvapivý důvod vyhýbání se tvorbě stránek…
2) Jak vypadá japonská škola? – Uniforma, bizarní pravidla a disciplína studentek! Chodím na křesťanskou dívčí školu?!
3) Vrátím se jako někdo jiný? – Má největší obava nakonec nebyla polámaná japonština… Byla to nepříznivá změna. Jak se ale ukazuje, bát jsem se vůbec nemusela!
4) Proč vlastně můj blog vznikl? – Že bych kromě lásce k psaní měla i postranní úmysly k založení blogu?
5) Propast mezi světy – Nebo spíše mezi mnou a mými kamarády… První krize a stýskání po domově ani mě neminuly.
6) Čas ubíhá nějak rychle – Příspěvek po delší době – proč? Tajfun, testový týden, výlety a ohlédnutí se zpět za letními dny.